Povdky a pbhy: Vechno dobr
14. srpna 2006 v 13:00 | Adrasteia |  Povdky, pbhy, knihy... Literatura
Vechno dobr
Chodil do tet tdy na kole Saint Mary's v Minnesot, kde jsem uila. Mla jsem rda vech tyiaticet k, ale Mark Eklund mi obzvl᚝ pirost k srdci. U od pohledu byl velice mil a tryskala z nj takov radost ze ivota, e se na nj nemohl lovk zlobit ani za obasn darebctv.
Mark tak nikdy nezavel pusu. Kolem dokola jsem ho napomnala, e nesm mluvit bez dovolen. Ale pokad m zarazil svou upmn mnnou omluvou: "Dkuji, e jste m napomenula, sestro Heleno." Nejdv jsem nevdla, jak se mm zachovat, ale asem jsem si zvykla, e to od nj slym nkolikrt za den.
Jednou mi u dola trplivost, protoe Mark to zase s mluvenm opravdu pehnl. Udlala jsem zatenicko chybu. Psn jsem se na Marka podvala: "Jet jednou oteve pusu a j ti j zalepm!"
Ani ne deset vtein na to se ozval Chuck: "Mark zase mluv!" Nikoho jsem nedala, aby na Marka dohldl, ale protoe jsem trest oznmila ped celou tdou, musela jsem sv slovo dodret.
Mm tu scnu ped oima, jako by to bylo dnes. la jsem ke stolu, s rozhodnm gestem jsem otevela zsuvku a vyndala roli lepc psky. Beze slova jsem dola k Markov lavici, utrhla z psky dva pruhy a pelepila Markovi pusu velkm X. Potom jsem se vrtila ped tdu a pokraovala dl.
Kdy jsem se koutkem oka pohldla po Markovi, mrkl na mne. A bylo to! Musela jsem se zat smt. Cel tda se bavila, kdy jsem se vracela k Markov lavici, sundala mu s pusy psku a pokrila rameny. Jeho prvn slova byla: "Dkuji, e jste m napomenula, sestro Heleno."
Na konci kolnho roku m podali, abych uila matematiku na vym stupni. Za pr let, a ani jsem na to byla upozornna pedem, se mi v lavici zase objevil Mark. Byl jet milej a slunj ne dv. A protoe ho "nov matematika" v devt td zamstnvala vc ne dv, u tolik nepovdal.
Jednou v ptek nm prce vbec nela od ruky. Cel tden jsme se prokousvali novou ltkou a ctila jsem ve vzduchu, e ci jsou m dl frustrovanj - a tak nabrouenj jeden na druhho. Musela jsem to njak zastavit, ne se cel situace vymkne z rukou. A tak jsem je podala, aby si vzali dva listy papru, napsali na n jmna vech spoluk ve td a vdycky mezi nimi vynechali voln msto. Vyzvala jsem je, aby se zamysleli, co nejhezho by mohli o kadm z nich ct, a aby to potom napsali.
Ta prce nm zabrala cel zbytek hodiny, ale pi odchodu ze tdy mi vichni sv papry odevzdali. Chuck se usmval. Mark ekl: "Jsem rd, e m ute prv vy, sestro Heleno. Pkn vkend."
Hned v sobotu jsem napsala jmna vech k, kad na nov list, a sepsala pod n vechno, co o nich ostatn prohlsili. V pondl jsem tyto seznamy rozdala. U nkterch jsem popsala dv strany. Cel tda se zaala usmvat. "Opravdu?" slyela jsem je eptat. "To jsem netuil, e si toho nkdo vimne." "Nevdl jsem, e m ostatn maj tak rdi."
Nikdo jsme se o tom u vckrt nezmnili. Ani jsem nevdla, jestli se o tch seznamech bavili mezi sebou nebo s rodii, ale to nebylo dleit. Prce splnila svj el. ci byli zase spokojeni sami se sebou i s ostatnmi ve td.
Ta tda u dvno opustila kolu. O mnoho let pozdji pro m pijeli rodie na letit, kdy jsem se vracela z dovolen. Po cest dom se maminka ptala na obvykl vci: jak jsem mla poas a jak se mi tam lbilo. Konverzace pomalu vzla. Maminka se ohldla po tatnkovi: "Tto..." Tatnek si odkalal: "Vera veer volali Eklundovi."
"Vn?" podivila jsem se. "Lta jsem s nm nemluvila. Kde je asi Mark?!
Tatnek tie odpovdl: "Marka zabili ve Vietnamu. Ztra m poheb a jeho rodie by byli rdi, kdybys tam taky pijela." Dodnes si pesn pamatuji to msto na I-494, kde mi tatnek ekl, e Mark umel.
Jet nikdy jsem nevidla vojka ve vojensk rakvi. Mark vypadal tak mile a zrale. Jedin, na co jsem tehdy myslela, bylo, e bych dala vechnu lepc psku na svt, kdyby na mne zase mohl promluvit.
Kostel byl pln Markovch ptel. Chuckova sestra zazpvala "Vlenou hymnu republiky". Pro jenom prv na Markv poheb muselo pret? Beztak to bylo u otevenho hrobu dost tk. Pastor se pomodlil obvykl modlitby a truba zahrl vojenskou veerku. Vichni, kdo mli Marka rdi, li jeden po druhm naposledy k rakvi a pokropili ji svcenou vodou.
la jsem jako posledn. Kdy jsem stla u rakve, jeden z vojk, kter ji nesl, ke m piel. "Vy jste uila Marka matematiku?" zeptal se. Pikvla jsem, ani jsem odtrhnula pohled od rakve. "Mark o vs hodn mluvil," dodal.
Po pohbu vtina Markovch spoluk zamila na obd k Chuckovi na farmu. Markovi rodie tam byli tak a zjevn na mne ekali. "Chtli jsme vm nco ct," povd otec a vythl z kapsy nprsn taku. "Tohle nali u Marka. Mysleli jsme si, e asi budete vdt, co to je."
Rozevel nprsn taku a opatrn z n vyal dva ooupan listy papru, kter byli evidentn mnohokrt slepovan a peskldan. Ani jsem se nemusela dvat, co je na nich napsno. Byly to papry, na kter jsem sepsala vechno dobr, co o Markovi prohlsili jeho spoluci. "Moc vm za to dkujeme," ekla Markova matka. "Jak vidte, Mark je uchovval jako poklad."
Kolem ns se zaali sbhat Markovi spoluci. Chuck se rozpait usml: "J ten svj seznam pod jet mm. Schoval jsem ho do hornho uplku psacho stolu." Pidala se Johnova ena: "John chtl, abych ho dala do alba se svatebnmi fotkami." "J ten svj taky jet mm," ozvala se Marilyn. "Nosm ho v dii." A Vicky, dal spoluaka, shla do kabelky, vythla z n penenku a ukzala vem svj oden a roztepan seznam. "Pod ho se sebou nosm," ekla pevn. "Myslm, e jsme si ho schovali vichni."
A tehdy jsem si musela sednout a rozplakala jsem se. Plakala jsem pro Marka a pro vechny jeho ptele, kte ho u nikdy neuvid.
(povdka z knky: Slepi polvka pro dui, povdka: Helen P. Mroslov, knka: Jack Canfield a Mark Victor Hansen, vechna autorsk prva jsou jim vyhrazena)
........................................................................................................................................................
Tenhle pbh, je jeden z mch nejoblbenjch, doufm, e i Vm se bude lbit stejn tak jako m... ekla bych, e kad z jejch k, bude mt navky kus Marka se sebou, vude. V srdci a na jejich paprech... Adrasteia
 
http://adrasteia.blog.cz/0608/povidky-a-pribehy-vsechno-dobre
